Světlo a stín

Existují lidé, co vidí do druhých. Jsou i Ti, co o vás vědí opravdu všechno. A tací, kteří si myslí, že o vás vědí víc než vy sami a nezdráhají se vám to kdykoli připomenout. Někdy se tak zamotáme do toho, co by mohlo pro nás být správné (když to přeci Ti druzí říkají) a vypneme intuici -  zdravý selský rozum.

"Jenom ve světle, bys měl žít"

řekla jsi vážně. Já nebyl si jist.

"Tma rány přináší, nehledej dál"

já smutkem nevyzrálým, z těch slov se stal.

Řekla jsi: "Světlo je pro nás dar,

a tma jenom nese bídu a zmar."

Já však v nitru svém hledal víc,

a nalezl jsem poklad ničeho - vlastně nic.

Tma mi dala objetí plné vášně,

já rozpustil tam, strach i bázně,

v srdci jsem plamínek malý zahlédl,

a skrze tmu do světla v pravdě prohlédl.

Dnes na tvá slova v pochopení nahlížím,

na to, co říkáš druhým za srdce dohlížím.

Však pravdu máš vědmo zmatená,

ve slovech svých tmavých sítí lapená.