Musím s Tebou jít

Teď s Tebou musím kousek cesty jít, bych mohla Tobě krásu svou odhalit. I když slova se mohou bezvýznamná zdát, po čase zjistíš, že zmizel ten strach: co dusil Tě a nutil slova zloby říkat, ubližovat těm, co miluješ, Lásky se zříkat, držet se vět, co druzí do hlavy zaseli,                                                       by, ovládli Tebe a ke smutku Tě přiměli.

Teď s Tebou kráčím po cestě Tvé,

slova co rád říkáš "To je zabité."

"Tohle to musím, tenhle špatný je."

"Svět sám sebe dusí, to je známý jev."

Cesta plná trní, mnoho kamenů,

ptáš se:" Vidět už nic není, kolik ještě dnů?

Budu se tu ploužit, lidem uklízet,

za druhé všechno platit, zlé sklízet?"

Zářím na Tvé cestě, ráda Tě objímám,

myšlenky či činy Tvé, stěží uhlídám,

znám svá omezení a miluji tento svět,

skrze drobná přání, vracím Tě zpět.

Nádherný jsi a pln síly získat vše, co chceš,

tomu co, světu dáváš, však nikdy neujdeš.

Dobré se dobrem stává a zlé se namnoží,

pochopením, zkušeností se radost znásobí.

Ten den však jednou přijde, kdy stojíš tu sám,

víš, že není nikdo, kdo šel by s Tebou dál.

Jsi pevný ve své víře a cestou jsi si jist,

znáš hodnotu svoji, víš, že nejsi na obtíž!

Tvé cestě "Sbohem" říkám, a za vše děkuji.

Učení bylo vhodné pro oba, o to více Tě miluji.